Cerro Aconcagua 2004

Expediční deník

Zaznámy z příprav expedice

Zobrazit záznamy:

1-15 16-30
8. 03. 2006, 14:51:59
Pozvánka na diaprojekci:
studentský klub - Masarykova kolej ČVUT
Thakurova 1
Praha 6 - Dejvice
sobota 25. březen 2006 v 19 hod
Vstup volný.

29. 11. 2004, 12:04:21
Termín další diaprojekce: 8. prosinec 2004 v 18 hod, Kulturní a vzdělávací centrum SONUS, Přerov

24. 11. 2004, 10:11:08
SMÍCHOVSKÝ FESTIVAL ALPINISMU - S E T K Á N Í 2 0 0 4
PÁTEK 26.11.2004 - NEDĚLE 28.11.2004
Filmové projekce - přednášky - panelová diskuze
SOBOTA 27.11.2004
SÁL č.4
12.00 hod - Jiří a Klára Kočarovi: Aconcagua - přednáška

24. 11. 2004, 10:05:30

Official reports, the total incoming people to the Provincial Park Aconcagua during the season 2003/2004 was the following:



People entered for ascent to the summit: 3702



People entered for trekking until the base camps: 2372



The 87,98% were foreigners and 12,02% were Argentinean.

United States was the country that more people contributed for the ascents, followed then by Germany and England in the third place.



The percentage of personal ascents to the summit was the following: through North or Normal route, 54,6% and through the Glacier of Poles Route or the False Poles Route, 45,4%.



As for the ascents of groups, nearly 60% of them succeeded in putting at least one member on the summit of America.


9. 09. 2004, 11:03:08
V Argentickém deníku si nyní můžete přečíst celý náš příběh.
Najdete jde i nějaké praktické rady a tipy.
Text je nekrácená verze připravovaného článku pro časopis Lidé & Hory.

27. 05. 2004, 11:08:10
V Argentickém deníku jsou nově fotografie z aklimatizačního výstupu na El Plato (6.050 m n.m.) v oblasti Condor del Plata.

7. 04. 2004, 18:08:05
Kalendář jarních diaprojekcí:

1. 03. 2004, 19:34:22
Posilame posledni pozdrav z Argentinskeho uzemi, z paluby letadla, ktere je pripraveno k odletu.

CAO ARGENTINO!

28. 02. 2004, 00:57:28
Tak, trosicku podrobneji o nasem ¨vyletu¨ na Aconcaguu. Atobusem jsme se po trech hodinach presunuli z Mendozy do Penenintes. Zde bas jiz cekal clovek ktery pro nas zaridil odvoz nasich batohu na mule do BC Plaza Argentina. Cesta do BC je dlouha, jsou to tri dny pochodu, a uspisit se to moc neda.
Z BC jsme udelali jednu malou vynasku a dalsi den jiz pokracovali pres C1 (5000 m n.m.) do C2 (5900 m n.m.). Pocasi nam stale pralo, vrchol byl kazdy den viditelny.
19.2. jsme tedy vyrazili s lyzema po Polskem ledovci primou cestou smerem k vrcholu. Cesta asi neni moc lezena, predchazajici dny jsem v ni nikoho nevideli. Pouze jsme se v BC dozvedeli, ze v ceste pred tydnem zahynuli dva Nemci.
Lezeni v strmem snehu (pozdeji ledu) slo pomaleji nez jsme ocekavali. Proto jsme take ve vysce cca 6400 m zanechali lyze a pokracovali bez nich. Jiz strmejsi a ledovatejsi Usek nad tzv. ¨hrdlem¨ jsme se jiz vzajemne jistili.
Cesta k vrcholu nam zabrala cely den a na vrcholu jsme jiz pozorovali zapadajici slunce.
Zpet do C2 jsme se vraceli jiz po tme tzv. cestou Polish False. U s tanu jsme asi v 23:30.
Rano jsme zjistili, ze jsme se predchazejici den zapomneli namazat a obliceje mame tudiz totalne spalene a samy bolestivy puchyr.
Dalsi otazka byla, kdy se nam podari vratit pro lyze zanechane v 6400 m, protoze pocasi se zhorsilo a stale snezilo.
Zachrana lyzi se podarila na druhy pokus 22.2. kdy za snehove boure a huste mlhy Jirka sjel az ke stanu. Klarka ktera proslapavala cestu byla zmrzla a unavena bez pomysleni na ¨krasny¨ sjezd!
25.2. jsme zpet v civilizaci a zase se radujeme z obycejnych veci (sprcha, chleba, vino, hudba, stromy, ptaci, ...)

Zitra odjizdime do Buenos Aires a ve stredu jiz opet sedime v praci jako vy!

26. 02. 2004, 21:46:31
Vcera jsme se vratili z hor,
vrcholu jsme dosahli 19.2. kolem 20 hodiny Polskou primou cestou.

Zrovna to jdeme oslavit poznavaci cestou po mistnich vinicich.

12. 02. 2004, 01:29:52
Posledni nase aktivity jiz smeruji k nasemu hlavnimu cili. Dnes jsem na zapujcenych kolech (mj. drahe a hrozne), zajeli do obrovskeho a krasneho parku gen. San Martin, kde je nutne vyridit a zaplatit ($200/os) povoleni pro vystup na kopec.

V samoobsluzne pradelne jsme vratili puvodni cistotu nasemu pradlu.
Jeste zbyva dokoupit jidlo, palivo, zajistit mulu s velkyma ocima, jistym krokem a pevnym pozadim Smile, ktera nam pomuze s prepravou vybavy do Plaza Argentina.

Odjezd do Puenta de Vacas, coz je nas vychozi bod k hore, planujeme na pozitri.

12. 02. 2004, 01:16:49
Sedm dni stravenych v oblasti Cordon del Plata vzdalene od Mendozy cca 80 km jsme zuzitkovali diky priznivemu pocasi bezezbytku.

Autobusem, casti pesky a zbytek stopem nas dostal do mista zvaneho Vallesitos (3.000 m n.m.). Odtud jsme se postupne propracovali pres vyskove kempy Piedra Grande (3.500 m n.m.), El Salto (4.300 m n.m.) a La Hoyada (4.600 m n.m.) az na vrchol La Plata, a zde se prameny ruzni, bud do vysky 6.050 m n.m. ci az do 6.300 m n.m., pricemz prvni varianta je nejblize reality.

Postup do vysky 6.000 metru byl rychly a tedy i bolestivy (hlava). Odmenou bylo povetsinou prekrasne pocasi, dokonce jsme si mohli behem vrcholoveho dlouheho dne prohlizet jizni stenu Aconcaguy a dalsi prekrasne vrcholy.

Usmevy: odvazny bernardyn ve vysce 4.300 metru jako doprovod mulare, lahve vina koukajicich z obrovitych batohu argentinskych alpinistu, jizda stopem v zavazadlovem porostoru VANu spolecne s dalsimi tremi detmi, troji adrenalinove brodeni rozvodnene reky pri zpatecnim stopu, cajovy (matee) picknick domorodcu na zaplivane autobusove zastavce

3. 02. 2004, 21:58:55
Den pred odletem je slibne pocasi a tak nedbame rozumu rikajicimu, sedte doma na kufrech, vyrazime na skialpech na Lysou. Po peknem sjezdu jdem do Santanu doplnit trosku energii. Kdyz se posilneni vypravujeme na cestu dolu, Jirka zjistuje ze mu nekdo ukradl lyze, ktere si chceme brat s sebou na Aconcaguu! Tohle nas opravdu sokovalo. Spise jsme meli strach z pripadneho urazu, ale toto? Nastesti se nam na cervene znacce podarilo male zlodeje chytit.
Na Lysou horu chodime casto, vcetne nasich znamych a pratel, ale na podobnou zkusenost si nepamatujeme.

3. 02. 2004, 21:26:22
Dalsi pozdrav je jiz z Mendozy z hostalu Indenpendencia. Zde prespime jednu noc. V Mendoze nakupujeme (Carefour) potrebne potraviny, palivo a hledame vhodne spojeni do oblasti Cordon del Plata, kde hodlame stravit nekolik dni a postupne se aklimatizovat na vysku. V oblasti je nekolik vhodnych kopcu, nejvyssi z nich pak dosahuje vysky pres 6000 metru.
Cesta z Buenos Aires trvala autobusem skoro 18 hodin, ktere jsme diky unave vetsinou prospali.
Telefon, ktery s sebou mame fungoval jen na kartu Twist, na predplacenou sluzbu u T-mobile se nadarilo prihlasit. Pomoci SMS zprav s technikem v CR se podarila chyba u provozovatele najit a odstranit.
Jsme ted po skvelem pozdnim obede, kde jsme za 10 pesos mohli okusit vse co bylo podavano. Jidlo jsme zapili vinem Cabernet Savignon z mistnich vyhlasenych vinic.

3. 02. 2004, 07:52:30
Zdravime z Buenos Aires.
Zavazadla, vcetle lyzi a nas dorazila v poradku. Pred odjezdem do Mendozy jsme stihli prochazku po BA, okusit misni pivo a beeftek s vinem. Jinak je zde poradne vedro (cca 30 st), trosku jsme se na slunicku i pripekli.
Uz hodinu nas unasi klim. stary bus spolecnosti TAC k Andam.

Zobrazit záznamy:

1-15 16-30

Argentinský deník

Tisková zpráva

Plánovaný výstup na nejvyšší vrchol jižní Ameriky Aconcagua2 (6 962 m) se nám podařil. Výstup byl veden přímou variantou cesty po Polském ledovci. Vrcholový den byl 19. února 2004. Na vrcholu jsme byli kolem 20 hodiny.

18. únor 2004 - na cestě z tábora C1 (5.000 m) do C2 (5.900 m) s 'plnou polní', v pozadí je vidět vrchol Aconcagua (6.962 m) a část Polského ledovce kudy vedl náš výstup

Při výstupu jsme zanechali lyže na Polském ledovci ve výšce 6 400 m. Jelikož jsme z vrcholu sestupovali jinou cestou (Falso de los Polacos) bylo potřeba se pro lyže vrátit. Díky soustavně špatnému počasí se nám to podařilo až 22. února a to "za minutu dvanáct". Jirka sjíždí za sněhové bouře a husté mlhy až ke stanu. Klárka která prošlapávala cestu byla zmrzlá a unavená bez pomyšlení na "krásny" sjezd!

Při aklimatizačním pobytu v oblasti Cordon del Plata jsme vystoupili na vrchol El Plata (6 050 m).


Přípravy

Proč zrovna Aconcagua? Častá otázka, ne nepodobná této: "Kam příště?" Těžko odpovědět, každý horolezec má v hlavě své cíle. Od těch nejmenších a snáze realizovatelných až po ty nejsmělejší, které zůstávají často jen sny. Je to tedy často jen otázka času, okolností a neposlední řadě finanční náročnosti projektu, kdy se ke splnění svého snu přiblížíme.

Výstup na horu měřící bezmála 7 000 metrů3 v žádném případě nepodceňujeme, zvláště když většině lidi co známe se výstup podařil až na druhý pokus.

Nákupem průvodce, map, výběrem výstupové trasy příprava začíná. Zvažujeme i možnost sjezdu z vrcholu na lyžích, finální rozhodnutí ale necháváme až na poslední chvíli před odletem. Hledáme také vhodný aklimatizační vrchol, nakonec se rozhodujeme pro El Plato v oblasti Condor del Plata. Výstupovou trasu na Cerro Aconcaga vybíráme tzv. přímou cestu po Polském ledovci, tudy by měl vést i náš sjezd na lyžích. O výstup se budeme pokoušet v nejkratším měsíci v roce, únoru4.

Ještě zbývá doplnit některé drobnosti do výbavy, zajistit letenky a můžeme vyrazit.

Zbývá jen den do začátku expedice, když zažíváme nepříjemnost s krádeží Jurových lyži na Lysé hoře. Naštěstí jsou zloději vzápětí Klárou dopadeni a lyže s námi mohou letět.

Aklimatizace

Často bolestivá a z různých důvodů podceňovaná či zanedbaná důležitá část přípravy pro základ úspěchu vedoucí k dosažení vrcholu.

My se rozhodli aklimatizovat na jiném kopci, než přímo na Cerro Aconcagua. Myslíme, že je to rozumné a můžeme jen doporučit. Jeden z hlavních důvodů pro je, že platnost permitu, který zaplatíte za vstup do národního parku Aconcagua, je omezena na 20 dní. Může se tedy stát, že se dostanete do časové tísně způsobené například delší nepřízní počasí a vrcholu se budete muset vzdát.

Kopec El Salto v oblasti Cordon del Plata měří přibližně 6 000 metrů. Průvodce a mapy se v tomto liší. Údaj se pohybuje od 6 050 až na 6 300 metrů. Přičemž ta první možnost se dle našich měření (GPS a výškoměr) jeví bližší realitě.

Výchozí bodem je místo Vallecitos5 (3 000 m) které je od Mendozy (735 m) vzdáleno přibližně 90 km. Dopravit se zde lze jedině taxíkem, což je pro dva cestovatele drahé. Autobusem se dá dojet jen asi 3 cesty. Nám se stylem bus, stop, kus pěšky a zase stop daří v deštivém počasí šťastně dorazit do téměř pustého lyžařského střediska. Schováváme se před lijákem do jediné otevřené hospůdky, kde se nakonec rozhodujeme i přespat. Před večeří se ještě v dešti vypravujeme na průzkum zítřejší cesty, nakonec dojdeme až do tábora C1 (3 500 m) - Piedra Grande (Velký kámen).

Ráno se již s plnou polní přesunujeme do C1. Odpoledne pak jdeme ještě s malou vynáškou do tábora C2 - El Salto (4 200 m).

V C2 se zabydlujeme o den později, je zde jen pár stanů. Zbytek dne pak již jen poleháváme a odpočíváme. Ostré slunce je přes ten den nesnesitelné, schovat se před ním není kam. Dvojice ve vedlejším stanu se vrací zpět, trpí závratěmi a nevolností. Od lidí které jsme potkali v táboře a již byli na vrcholu víme, že mačky ani cepín k výstupu nebudeme potřebovat. Necháváme je tedy v úschově u mulařů.

Nazítří se vypravujeme opět jen nalehko do dalšího tábora C3 La Hoyada (4 500 m), kde nakonec ještě pokračujeme až do sedla nad táborem (4 800 m).

Většina lidí vyráží k vrcholu z tábora C2 - El Salto. My se ale ještě posunujeme do tábora C3 a tak jsme zde sami. Chceme kvůli lepší aklimatizaci spát co nejvýše. Na zítra plánujeme vrcholový útok.

Dnešní den bude dlouhý, více jak 1 500 m převýšení s dlouhými táhlými stoupáními až nad 6 000 metrů. Vstáváme tedy brzy, ale zase to nepřeháníme, kdo nás zná tak ví, že si rádi pospíme. V sedle Vallecitos máme štěstí na dobré počasí a můžeme pozorovat majestátní jižní stěnu hory Aconcaga. Tyčí se vysoko nad okolními vrcholy. Výstupová cesta je technicky nenáročná, ale zato úmorná. Vede převážně po suťovitých svazích. Kousek pod vrcholem Klára zvrací a paradoxně se tím dostává do lepší formy. Následuje nezbytné vrcholové foto a dlouhý návrat do C3.

Ráno balíme a na jeden zátah se vracíme do Vallecitos. Tady si s velkou chutí dáváme lahváče6 Andes. Na dva autostopy se dostáváme k zastávce autobusu v Potrerillos. Cestou nás zdrží ještě rozvodněná řeka, která zatarasila cestu. V Mendoze, po sedmi dnech strávených v horách, si pak večer v restauraci dopřáváme vyhlášené Argentinské steaky s dobrým červeným vínem.

Výstup a sjezd

Dva dny odpočíváme v Mendoze. Zajišťujeme zde horolezecký permit8 pro vstup do parku Aconcagua. Únor je již mimo hlavní sezónu, přesto musíme každý zaplatit $200 dolarů. Dokupujeme také potraviny a palivo pro vařiče, white gas a plynové kartuše. V neposlední řadě je potřeba zajistit u mulařské společnosti odvoz části zavazadel do základního tábora. Jelikož jdeme do méně frekventovaného a odlehlejšího základního tábora9 Plaza Argentina, je shánění složitější a také nás bude stát více dolarů10. V mezičase slavíme Jirkovi narozeniny.

13. únor – odjezd z Mendozy do Penitentes

Vstáváme v 5:20 abychom stihli první ranní autobus do Los Penintentes (P$S11 12/os). Po mnoha zastávkách zvládáme těch 158 km za 4,5 hodiny. Pod sjezdovkami, které teď v létě zejí prázdnotou, nás již čekal Antonio Mir. Provozuje zde svou mulařskou společnost. Převážení našich zavazadel ukáže 58 kg, což je akorát pro jednu mulu. Domlouváme se na datumu, kdy má být mula s našimi zavazadly v Plaza Argentina, což ustalujeme na 15. února. Batohy nás mají čekat u Daniela Lopeze. Pak už nás Antonio odváží do výchozího místa naší cesty Puenta De Vacas (2 450 m). Krátce před polednem začíná naše dlouhá pouť údolím Vacas.

Zprvu doufáme, že bychom mohli dojít až do kempu Casa de Piedra. Ale po příchodu do Las Leňas, což je první stanoviště rangerů, jsme již docela utahaní a také již je skoro půl páté odpoledne. Pro dnešek to tedy balíme. Ranger nás zapisuje do knihy pod číslem 1020 a 1021 a dává nám každému pytle na odpadky. V strážcově jednoduchém příbytku je vše potřebné k fungování jeho úřadu (rádio stanice, kamna na kterých se vaří čaj, stůl a židle, police s jídlem na kterých je i zavěšeno kus hovězího, na horním trámu střechy má zavěšenou jednoduchou hrazdu na posilovaní). Mluví hezky anglicky a jako by z oka vypadl jednomu našemu kamarádovi.

Jsou zde jen dva vodáci a skupina američanů. Po večeři Klára dostává pořádnou rýmu a musí se léčit čajem s Coldrexem. V 21 hod pro nás končí předlouhý den. Dovídáme se, že v základním táboře je mnoho Poláků, letos totiž slaví 70 let od prvního výstupu Polským ledovcem12.

V táboře Las Leňas je pitná voda a je možno zde zanechat odpadky. V následujících táborech je potřeba již odpadky shromažďovat do pytlů a donést zpět, což je přísně kontrolováno.

14. únor – Las Leňas (2 800 m) – Casa de Piedra (3 200 m)

Za Leňou se po 20 minutách chůze překračuje řeka po ocelovém mostě. Cesta je mnohem schůdnější a čitelnější než včera. Potkáváme jen dva těžce naložené horolezce, jinak ani živáčka. Po pěti a půl hodinách pochodu dorážíme do tábora Casa de Piedra. Velmi silně zde fouká a zároveň praží sluníčko. Opět se hlásíme u rangera a dostáváme pokyny jak se zde chovat. Večer kolem osmé hodiny vítr ustává.

Z tohoto místa (tedy asi 300 m před ním) již jde vidět Aconcagua a její severo-východní svah s Polským ledovcem, vypadá nádherně. Brzy ráno se dají ulovit pěkné záběry.

15. únor – Casa de Piedra – Plaza Argentina (4 200 m)

Opouštíme údolí Vacas a pokračujeme protějším údolím Relinchos. Prvním úkolem je přebrodit ledovcovou řeku Vacas. Ranger nám poradil místo, kde by brodění mělo jít nejsnáze. Postrašil nás, že voda může sahat až do půli stehen. S pohorkami kolem krku a s ledovou vodou po kolena překonáváme dva větší proudy a několik menších. Nakonec to bylo vzrušující osvěžení, žádné drama.

Monotóní ráz krajiny předchozích dnů je pryč a nestačíme se divit jaké krásné barvy a neuvěřitelné tvary skal cestou vidíme. Jako maják nás do BC navádí Aconcagua a sousední šestitisícovka Ameghino. Čím blíže jsme k BC, tím více se musíme zaklánět. Aconcagua jako by před námi rostla.

Základní tábor Plaza Argentina, je rozlehlý. Každá mulařská společnost zde má alespoň dva velké stany. U Daniela Lopeze už nás čekají naše batohy a lyže. Dostáváme rady kam pro vodu a kdy jede s mulami naposledy dolů.

Stavíme stan, registrujeme se u strážců kampu a zapadáme tak do tohoto mraveniště. Ze sousedního stanu se nosí pizza a u nás se smaží slanina. Zítra uděláme vynášku do C1.

16. únor - vynáška do C1 (5 000 m)

Noc byla velmi větrná. Až na silné nárazy větru, které nás budili, jsme spali dobře. Po desáté máme sbaleny lyže a nejtěžší věci z výzbroje, vyrážíme.

V C1 je asi 10 stanů a panuje tam odpolední klid. Avizovaného snowboardistu, který údajně sjížděl Polský ledovec, však nikde nevidíme. Schováváme vynášku pod kamení, balíme prázdné batohy a valíme zpět do BC.

Jirka sleduje dalekohledem ledovec a zdá se mu, jakoby nad flaškou13 viděl dva oblouky, že by stopy které zde zanechal italský snowboardista?

Večer se ptáme rangerů na počasí na další dny. Vědí jen, že příští dva dny budou stejné jako ten dnešní, takže dobré. Jdeme spát již v 19 hodin.

17. únor – BC – C1

Ráno balíme stan a bereme jídlo na 5 dní. Dva malé batohy s depozitem schováváme k Danielovi. Bágly jsou podstatně těžší než včera při vynášce, nicméně postupujeme stejně rychle.

V C1 stavíme stan, vaříme a dopřáváme si odpolední klid. Poté balíme lyže a další části výzbroje a děláme ještě krátkou vynášku do sedla Ameghino (5 380 m). Pořádně zde fučí a je zima, a tak spěšně zakládáme věci kamením a utíkáme zpět.

Navečer začíná foukat i dole v táboře. Na obloze se valí cáry oblaků, které jsme tu ještě nepozorovali. Uvidíme co přinesou, snad nám počasí ještě vydrží. Je zde podstatně chladnější noc než v BC.

18. únor – C1 – C2 (5 900 m)

V sedle si na naše batohy přibalujeme lyže a další vybavení, které jsme si zde včera vynesli. Obrovské batohy nás táhnou k zemi, i tak se ale snažíme držet náš zaběhnutý sytém, vždy po hodině chůze krátká přestávka.

Konečně C2, jsme rádi, že už dnes s těmi „tlumiči vášně“ na zádech nikam nemusíme. Stan stavíme na pěkném plácku pod malou slepencovou věží u paty ledovce, bokem od hlavního tábora.

Na ledovci mezi kajícníky14 tečou malé pramínky vody. Což je výborné, nemusíme rozpouštět sníh. Jíme, pijeme a přitom studujeme majestátný Polský ledovec, máme ho jako na dlani. Vidíme pod flaškou sestupovat dva lezce z Chile. Posléze se od nich dovídáme, že vyrazili příliš pozdě ráno, proto se vrátili.

Chystáme a kontrolujeme si výstroj na zítra. Spoustu času zabere příprava pití, máme nachystáno přibližně 5 litrů. Budíky natahujeme na pátou ráno. Z vedlejšího stanu Chilanů se linou malebné tóny flétnové ukolébavky. Stále je bezvětří.

19. únor – summit day

Ze spacáku se vymotáváme až před šestou hodinou, teploměr ukazuje –20°C. Bohudíky nefouká. Než uvaříme čaj a zehřejeme vodu na cestu je 7 hodin.

Vedle nás si razí cestu trojice horolezců, kteří zvolili tzv. zik-zak cestu středem ledovce. Moc to nechápeme, dobrovolně bychom se tam asi nevydali. V cestě je velké objektivní nebezpečí pádu séraků a také do trhlin. Jejich postup je také díky kličkování a jištění výrazně pomalejší než náš.

My míříme diretisimou k flašce. Postupujeme ale nějak neuvěřitelně pomalu. Je již téměř 14 hodin a my jsme teprve asi 100 metrů pod ní. Odlehčujeme si tedy batohy a zanecháváme zde lyže a hole. Ve flašce začíná být terén strmější a firn se mění v led. Navazujeme se zde na lano a průběžně zatloukáme kotvy a zavrtáváme ledovcové šrouby.

Ledovec se zdá nekonečný. Na hřeben se dostáváme skalním komínkem, za kterým následuje poslední příkrý sněhový výšvih. Již mírný hřeben nás pomaloučku vede přes sněhové boule, trhliny a skalní plata na samotný vrchol. Slunce s mlhou se valí před námi, a my konečně vidíme vrcholový kříž. Je neskutečných 19:45. Spěšně děláme vrcholové foto a rychle sestupujeme normálkou na Indenpendencii, kam docházíme již za tmy. Zde odbočujeme na cestu „False Polakos“. V 23 hodin padáme pořádně vyčerpaní a vysíleni do stanu.

Klára konstatuje úžeh a sežeh tváří. Zapomněli jsme se ráno namazat ochranným krémem! Jirka, má naštěstí vousy, které ho z větší části dobře ochránili. Venku je –15°C.

20. únor – odpočinek v C2

Ráno nás budí silný vítr. Venku sněží, místy svítí slunce. Občas se obloha úplně zatahuje. Viditelnost je malá, v dálce hřmí, stále sněží. Toto není dobrý čas pro výstup k lyžím.

Kláře se na tváři dělají puchýře a nehezky mokvají, celá hoří. Snažíme se odpočívat a nabrat síly, což je ale ve výšce 6 000 metrů takřka nemožné, tělo jen bere. Večer jdeme na malou procházku a toužebně si přejeme, aby naše lyže už byly zase dole.

21. únor – C2, první neúspěšný návrat pro lyže

Probouzíme se pomačkaní a unavení do slunečného rána.

Po lehké snídani vyrážíme pro lyže. Po hodině stoupání se začíná zatahovat a opět sněží. Jdeme ještě hodinu, viditelnost je ale stále horší, pořád sněží. Občas cítíme přes mraky hřát slunce a tak zkoušíme čekat jestli se počasí neumoudří. Je to ale spíše k horšímu a tak to v půli cesty balíme a vracíme se ke stanu.

Docela nám po té procházce začíná opět chutnat. Stále sněží krupice a občas i zasvítí slunce. Na večer se obloha asi na hodinku pročistí, potom zase sněží.

Pozorujeme samovolné laviny v horní části Polského ledovce, které projíždí flaškou.

22. únor – C2, druhý návrat pro lyže

Ráno je hezky a to pro nás tedy znamená výstup pro lyže. Než uvaříme a jsme připraveni k odchodu, tak zbývá půl hodiny do poledne. Ze spodního tábořiště vidíme jít skupinu na procházku, bohužel jiným směrem než my, takže stopu v čerstvém sněhu prošlapáváme sami. Je to úmorná dřina, místy je sníh velmi hluboký, naštěstí vše drží a není to lavinézní. Po dvou hodinách stoupání se zespodu začínají valit oblaka a vypadá to na stejnou deku jako včera. Obloha se občas protrhne, a tak naše lyže občas zahlédneme. Po 4 hodinách ražení stopy v novém sněhu jsme konečně u nich ve výšce 6 400 m. Nastoupali jsme kolem 550 m. Jsme utahaní, počasí se začíná výrazně zhoršovat, fouká a padají sněhové kroupy. Klára se rozhoduje pro co nejrychlejší sestup a dává lyže na batoh, Jirka pod skálou nasazuje ski na nohy a pádíme dolů. Než se ale přezuje z maček do lyží, Klára mezitím mizí daleko pod ním v mlze. Svahem se valí tisíce sněhových krup. Stihli jsme to o fous. Sjezd v bílé tmě stál za starou bačkoru.

Odměnou jsou na večeři tortelíny s parmazánem a tomatovou omáčkou, bohužel jen to pivo chybí.

23. únor - Sestup z 5 900 - C2 do BC

Už se těšíme na konzervu Ananasu uschovanou v BC. Po poledni začínáme sestupovat. Počasí má stejný itinerář jako včera, obloha se zatahuje a tak sestupujeme v mlze. Jen údolí, kterým se zítra budeme vracet k Piedra Casa je ozářené sluncem. Za hodinu jsme v C1, kde jsou pouze dva stany. Cestou potkáváme jen jednu skupinu. Je vidět, že nahoře opět běsní živly. Ze stěn vrcholu Ameghino se valí nepřetržité záclony lavin sněhu. Asi 30 minut cesty před BC Klára uklouzne na moréně a dvěma sudy se valí dolů. Naštěstí to odnesla jen několika modřinami. Těsně před táborem nás dostihuje bouřka a bombardují nás sněhové krupky.

Po dvou a půl hodinách sestupu stavíme stan na našem starém místě. Klára se vypravuje za doktorem pro mastičku na spáleniny. Hnedle ji aplikujeme a stažené kůži se ulevuje. Jsme zalezlí ve stanu, baštíme ananas, paštičku a další dobroty a přemýšlíme o zítřejším návratu směrem k civilizaci. Venku hřmí a sněží.

Daniel nám slíbil mulu na zítřek.

24. únor – BC – Las Leňas

Balíme a před polednem se vydáváme na dlouhý návrat údolím Relinchos a Vacas přes Casa de Piedra do Casa de Las Leňas.

Údolí Relinchos nás opět fascinuje svou krásou a barvitostí. V kontrastu k tomu údolí Vacas již tak pestré není.

V Casa de Piedra, po přebrodění řeky Vacas, nás zastihuje déšť a tak zde vyčkáváme. Na všechny strany je černá obloha a v dáli je vidět průtrže mračen. Těžko se dá předpovědět jak bude. Nechce se nám zde ale zůstat, a tak asi po hodině čekání pokračujeme dále v mírném dešti. Mrholení po čase ustává a ještě několikrát se vrací, naštěstí žádný slejvák. Kolem nás je ale pořád děsivé černo.

Konečně vidíme značku mostu a tábor, před západem slunce jsme na místě.

Celkem tedy asi 9 hodin pochodu, 45 km, 1 700 metrů převýšení.

25. únor – Las Leňas – Penitentes – Mendoza

Ráno vstáváme relativně brzy a v 9 hodin jsme již na cestě. V údolí je v tu dobu ještě stín. Mulaři nás budou čekat v Puenta de Vacas. Asi po 4 hodinách (15 km) jsme zase na prahu civilizace.

Platíme mulařům U$S 200 a naše kompletní výbava zůstává ležet v prachu, naštěstí nedaleko od zastávky busu. Musíme se dostat do Penitentes, kde máme uložen transportní pytel na věci. Zde vyzvedáváme deposit a dáváme si do nosu. Pizza, pivko a na závěr zmrzlina a kafíčko. Máme asi ještě hodinku času, než nám pojede autobus do Mendozy. Necháváme tedy vše v úschově v hospodě a zkoušíme stopovat do Punta del Inca. Zde si chceme prohlédnout slavné travertinové lázně s přírodním mostem. Sice ve spěchu, ale daří se ulovit snímky této turistické atrakce

V Mendoze nám notnou chvíli trvá než se hneme z autobusáku. Taxíky nás ignorují a kroutí hlavou při pohledu na naše zavazadla. Mají dost zákazníků, a tak se o nás neperu. Všichni mají navíc v zavazadlovém prostoru nádrž na plyn. Je tedy obtížné vměstnat se do auta s našimi dvěma velkými batohy, lyžemi a ještě obrovským transportním pytlem.

Na náměstí Independencia jsou dnes vinné slavnosti, je tedy přeplněné lidmi a stánky s vínem, jídlem a suvenýry. Žel přichází večerní bouřka se silným deštěm a tak je zakrátko po zábavě. Hot-dog byl skvělý, i když se silně popraskanými rty jsme u toho skoro slzeli. Koštujeme ještě kuřecí ražniči. Ochutnávku zakončujeme vydlabaným zeleným melounem naplněným vínem a cukrem.

Za odměnu si nadělujeme exkurzi do vinařského závodu s ochutnávkami vín, a také nákup suvenýrů. Pak už následuje jen přejezd do Buenos Aires a jeho prohlídka. Zde strávíme jednu noc a odlétáme domů.

Praktické, tipy, informace

  • Viento Blanco (bílý vítr, druh prudké sněhové bouře) - tento lentikularní mrak rotující kolem vrcholu je známý a obávaný úkaz na Cerro Aconcagua. Z nedalekého Tichého oceánu se na jedné straně And vypařuje obrovská masa vody z oceánu a straně druhé sálá horký vzduch z pamp. Vše se sráží nad nejvyšším vrcholem Aconcagua. Rotující mrak přitahuje okolní mraky. Děsivý kolotoč může trvat hodiny někdy i dny. Rychlost mrazivého větru dosahuje v nárazech více jak 100 km/hod, teplota klesá pod -40°C.
  • Andy - nejdelší souvislý velehorský systémem na světě. Provází západní pobřeží Jižní Ameriky. Jejich hřeben probíhá z Venezuely a lemuje západní pobřeží až po mys Horn do Ohňové země v délce přes 8000 km. Největší šíře dosahují cca až 900 km. Andy tvoří klimatický předěl ovlivňovaný Tichým a Atlantským oceánem spolu s náhorními vyhřátými plošinami. Nejvyšším vrcholem celých And a zároveň celého amerického kontinentu je mohutný masív Aconcagua, ležící v jižních Andách.
  • Mobilní telefon a Internet - spojení s třípásmovým GSM telefonem funguje pouze ve velkých městech. Internet je v hostalech zdarma, Internetové kavárny naleznete prakticky všude a velmi levně (1 P$S/hod), s dobrou konektivitou.
  • Ceny, směna peněz - po vyvrcholení krize na přelomu roku 2001/2002, vyhlásila vláda po 11 letech devalvaci a zrušila dosavadní pevný kurs argentinského pesa k USD v poměru 1:1. Dnes přibližně 3 pesa za 1 USD. Ubytování v hostalech, nákupy v obchodech či oběd v restauraci je dnes cenově srovnatelný s cenami u nás.
  • Doprava, taxi, bus - autobusová doprava a městské taxi je levné a spolehlivé.
  • Bezpečnost - poté, co na konci roku 2001 padla za dosti dramatických okolností bývalá vláda prezidenta De la Rúy zaznamenává české velvyslanectví v Buenos Aires radikální zhoršení bezpečnostní situace v zemi. Příčinou této neutěšené situace je krizová ekonomická a sociální situace v zemi, kdy většině obyvatel byly státem a potažmo bankami zabaveny peníze, v zemi se zvýšila nezaměstnanost a následně stouplo na 50 procento chudých, z čehož další polovina žije z 1 pesa na den (1 peso - cena jogurtu).
  • Všade přítomný a všude vanoucí vítr - lehké windstoperové bundy od Tilaku jsme prakticky nesundali, jedna z nejužitečnějších věcí.
  • Tango - původně tanec mužů. Do Buenos Aires se slévaly řeky imigrantů, převážně mužů, kteří pro nedostatek partnerek tančili spolu. Zpočátku bylo tango tancem proletářů a společenské spodiny. Tančili ho muži v nevěstincích, aby si ukrátili čekání. Určitě stojí za to shlédnout nějaké představení, tanečníci dokáží vykouzlit elektrizující a erotickou atmosféru.
  • Argentinská republika (República Argentina, Republic of Argentina) - tento název, který je odvozen z latinského slova "argentum" - stříbro, používá země od r.1860.
  • Buenos Aires - hrdé hlavní město, které obývá téměř polovina obyvatel země, je významným kulturním, politickým i obchodním centrem Argentiny. Má evropský ráz, i když se tu samozřejmě nezapře žhavá historie. Nejpůsobivější památky stojí v centru argentinské metropole.
  • Malá osmitisícovka - Aconcagua reprezentuje psychologický a fyzický výstup na 8 000 metrů vysokou horu. V Himálaji je rostlinstvo až do 5 000 metrů, kdežto v centrálních Andách vegetace roste pouze do 3 500-4 000 metrů. Relativní vlhkost vzduchu je velmi nízká za což může tloušťka atmosférických vrstev v této části světa. Navíc je v oblasti Aconcagua ve stejné nadmořské výšce jako v Himalájí méně kyslíku a vítr vytváří oblasti nízkého tlaku, které zesilují tyto efekty.

Poznámky pod čarou

1The Sun of May - Pojmenování pro plamenné slunce ve středu Argentinské vlajky.

2Cerro Aconcagua (6 962 m n.m.) – nejvyšší hora Argentiny, Jižní a Severní Ameriky. Nejvyšší hora jižní polokoule, nejvyšší hora západní polokoule, nejvyšší hora mimo Asii. Její název je evidentně domorodý a pochází z jazyka kmene quichua. „Ackon Cahuak“ což znamená „Stone Sentinel“ (Kamenná stráž). Ale mnoho dalších tvrdí, že je původ z originálního výrazu Aymará Indians pro "Snowy Mountain" (Sněžná hora). A také ještě další uvádějí možný vztah s názvem Aconca-Hue - "The One who Comes from the Other Side" pocházející od Mapuche Indians.

3Nejvyšší udávaná výška v historii je 7 130 m n.m. Dnes je nejčastěji udávaná výška 6 962 m n.m. pocházející z měření s pomocí satelitů v roce 1989.

4Nejvhodnější období pro výstup je v Argentinských letních měsících od prosince do začátku března.

5Jedno z mála lyžařských středisek v Argentině. V provozu pouze 2 měsíce v roce

6Lahvové pivo je na rozdíl od našeho půllitru v lahvi o obsahu 0.7 litrů

6Jedno z mála lyžařských středisek v Argentině. V provozu pouze 2 měsíce v roce

7Lahvové pivo je na rozdíl od našeho půllitru v lahvi o obsahu 0.7 litrů

8Ceny jsou rozděleny do tří sezón: hlavní 15.12 – 31.1, střední 1.12 – 14.12 a 1.2 – 20.2., nízká: 15.11 – 30.11 a 21.2 – 15.3

9Základní tábor je oáza horolezců, začíná zde vlastní výstup na horu. Označuje se zkratkou BC z anglického Base Camp

10Ceny jsou u všech společností stejné. BC Plaza de Mulas a BC Plaza Francia $120, BC Plaza Argentina $200 za jednu cestu a maximálně 60kg

11P$S – argentinské peso =100 centavos, U$S – americký dolar, kurz přibližně 3P$S = 1U$S

12V březnu 1934 Poláci V. Otrowski, K Narkiewicz, S Daszinski a S Osiecki otevřeli novou cestu k vrcholu podél překrásného severovýchodního ledovce. Od té doby je ledovec nazýván Polským ledovcem

13Úzké místo mezi seráky a skalním prahem na Polském ledovci v přímé Polské cestě

14firnové věžičky (penitentes) v spodních partiích ledovců, velmi fotogenické, ale špatně se mezi nimi chodí

Fotogalerie

Buenos Aires
Casa Rosada – Růžový palác (sídlo vlády)
Casa Rosada – Růžový palác (sídlo vlády)
Casa Rosada – Růžový palác (sídlo vlády)
Casa Rosada – Růžový palác (sídlo vlády)
Puente Calatrava
Puente Calatrava
Čtvrť Retiro s mrakodrapy
Čtvrť Retiro s mrakodrapy
Tichý oceán - maják na pobřeží
Tichý oceán - maják na pobřeží
Cordón del Plata
Piedra Grande C1 (3.500 m n.m.)
Piedra Grande C1 (3.500 m n.m.)
Ráno v táboře Piedra Grande
Ráno v táboře Piedra Grande
V táboře Piedra Grande
V táboře Piedra Grande
Tábor El Salto (4.200 m n.m.)
Tábor El Salto (4.200 m n.m.)
Svítání v táboře El Salto (4.200 m n.m.)
Svítání v táboře El Salto (4.200 m n.m.)
Tábor Hoyada C3 (4.500 m n.m.)
Tábor Hoyada C3 (4.500 m n.m.)
Led a kámen
Led a kámen
Před vrcholem El Plata, v pozadí jižní stěna Aconcaguy
Před vrcholem El Plata, v pozadí jižní stěna Aconcaguy
Na vrcholu El Plata (6.050 m n.m.)
Na vrcholu El Plata (6.050 m n.m.)
Vrchol Vallecitos
Vrchol Vallecitos
Tři oříšky pro Popelku
Tři oříšky pro Popelku
Pusté lyžařské středisko Vallecitos
Pusté lyžařské středisko Vallecitos
Sklenice piva na konec
Sklenice piva na konec

Kniha návštěv

Za vaše komentáře, připomínky, vlastní zážitky, dotazy a další zprávy předem děkujeme.


Zobrazit komentáře:

1-15 16-30
ceper 23. 12. 2007, 21:30:07
dokumentárny film z výstupu na Aconcaguu "Na hranici tieňov" na www.ceper.sk, fotky wwww.aconcagua.sk

Pažout 2. 11. 2006, 10:16:49
Je to tak, pruvodce neni treba. "Pouze" je nutno koupit si permit v Mendoze ktery je nutny pro vstup do parku Aconcagua. Ten stoji a ma platnost dle toho, zda je jedna o vrcholovy permit nebo trekarsky permit.

honza 2. 11. 2006, 08:19:36
Ahoj zatím zkoumám stránky parku Aconcagua. Mít s sebou průvodce není povinné? Je to tak? Dík za info.

háša 18. 10. 2006, 00:15:30
Ahoj, taky jsme byli s kámošema na Platě (v r.1999)a bylo to super. Odkud jste? Pošlete e-mail. Dík

Pažout 25. 01. 2005, 14:22:55
V Argentině jsme byli celý únor 2004.
Přesné datumy jsou v deníku u výstupu na Aconcaguu. Na výstup na vrchol El Plata jsme potřebovali 7 dní.
Lyže jsme s sebou měli čistě z důvodu pokusu o český prvosjezd. Jinak lyže nemá cenu vůbec v sezoně tahat.

Josef II 23. 01. 2005, 17:34:58
Mnoho diku za popis cesty. Bohuzel v popisu a v denicich casto chybi data a tak neni mozno zjistit jak dlouhy pobyt v Argentine tento podnik vyzaduje. Mohli by jste nam sdelit prosim, delku Vaseho pobytu a take zdali se to vubec vyplati tahnout s sebou lyze. Dekuji.
Josef z piskovce

Marčelíno 15. 12. 2004, 00:24:59
Gratulace....chceme dělat výpravu..leden 2006...byl bych rád za každou novou zprávu o tom jak to tam chodí...na co se připravit a ták ....něco už za sebou máme....Danka Marjano

Honza V. 30. 04. 2004, 09:33:07
Ahoj, gratuluju z dalekeho Kathmandu.
Zdravim za celou expedici GO8000
Honza

Pavel 20. 04. 2004, 13:33:48
Čau klárko, ať se daří, Pavel

Roman Schneider 15. 03. 2004, 10:46:40
K výstupu i sestupu gratuluji!!!

Bracha 1. 03. 2004, 11:14:33
Pripojuji se ke gratulaci! Dobre dolette a az pojedete do Prerova urcite se ozveteSmile

Vyry 29. 02. 2004, 22:12:16
Taky gratuluju k vrcholu a k "zachrane" lyzi Smile Doufejme, ze se dostanete v poradku i zpatky do republiky a uz se, asi ne sam, tesim na promitani, ktere snad usporadate Smile

zofin 27. 02. 2004, 16:13:25
Zdar, blahopřejem, i my jsme ve stejný den dosahli vrcholu, narodila se nám Verunka, míry 3.450/52, všichni zdrávi. Verca, Marcela a já

Evča jajaška 27. 02. 2004, 13:20:45
Hurááá! Jste celí a eště s vrcholem... jen abyste se v těch vinicích pak neztratili opojeni lahodným mokem a neuletělo vám letadlo!

tomas 27. 02. 2004, 08:35:58
Gratuluji k úspěšnému dosažení vrcholu a návratu zpět!!! Tomas

Zobrazit komentáře:

1-15 16-30


ALPY s.r.o

Poskytl pojištění v rámci členství v rakouském Alpenverein

TILAK - Zapomenete na ostatní

Poskytl specialní cenu na oblečení z WINDSTOPPER®u N2S™

UAX v.o.s.

Poskytl slevu na výrobu triček s logem expedice

Tomáš Vida - Váš partner ve velkoplošném digitálním tisku

Tisk samolepek s logem expedice


Upozornění: Váš prohlížeč nerespektuje platné standardy HTML a CSS přijatých konsorciem W3C.
Obsah těchto stránek je nicméně plně přístupný jakýmkoli prohlížečem, ovšem dokument není možno zobrazit tak jak bylo zamýšleno.
Doporučujeme Vám instalaci jednoho z prohlížečů, který tyto standardy podporuje.

Valid XHTML 1.0!